Co s druhou adventní nedělí? Péct, uklízet, tlačit se v obchodech? Ne, jít na výlet! A ne ledasjaký. Kozí pochod pořádá spolek Pražské pastviny a s pomocí dobrovolníků přemísťuje mnohohlavé stádo z vypasené louky do jiné, ještě panenské.  Dobrých 12 km pochodu.

Start na hradišti Děvín vysoko nad Prahou s výhledy dechberoucími, pokyny od chovatelů, jak nekrmit zvěř svačinou a jak udržet stádo pohromadě. A pozor, stezka je místy krkolomná vysoko nad skalami Prokopského údolí.

Vyrážíme. Dobrovolníků je více než zvířat, tak by to mohlo klapnout. Jsou to samí ekologicky myslící mlaďoši. Rádi by kladli dotazy na výskyt vzácných motýlů a jaké zdravé byliny kozy nejradši spásají, ale nejde to, stádo nasadilo vražedné tempo. Sotva popadáme dech.   Snažím se držet krok, ale na kozí úprk nemám. Za první zatáčkou už stádo nevidím. Zpomalím a najednou vidím, že pěšina je pěkně značená čerstvými kozími bobky.  Ti sudokopytníci je trousili za běhu, bez zastávky, jen tak mimochodem. Jakže to říkala ta dívčina na startu? Že jsou to černé perly, malý zázrak do vašich zahrádek, kompostů, záhonů, do květináčů! Bobky s příběhem! Co vypadlo na louce, pomůže vaší zahrádce!

Přestávám se kochat nádhernými výhledy, vyndám igelitový pytlík od svačiny a rukavice a sbírám. Ty černé kuličky jsou ještě horké, z některých se kouří. Jdu v kozích stopách, zabloudit se fakt nedá. A když pytlík naplním, tak jdu s pokladem rovnou domů. A ti dvounozí a čtyřnozí výletníci snad do Radotína „dobro došli“.

Krásný užitečný den!