Pan Nalezenec odemkl dveře do kanceláře Ztrát a nálezů, jejíž byl za léta služby

inventářem a vešel dovnitř. Zavřel za sebou a postavil vodu na kávu. O nálezy se staral

pečlivě až pedantsky, ostatně Nalezenec byla jen přezdívka, kvůli které se nezlobil,

naopak, sám měl dojem, že už neví, jak se vlastně jmenuje.

Zalil kávu vařící vodou a usrkl. Vychutnával ranní rituál, když se dveře otevřely a dovnitř

vběhl muž. Byl zmáčený od hlavy k patě a z mokrých splihlých vlasů mu kapala voda.

Došel k pultu, zatřepal hlavou jako pes a pokropil podlahu.

Několik kapek přistálo na obličeji pana Nalezence, který se nenechal vyvést z míry,

neboť neměl na svém pracovišti nouzi o bizarní situace.

"Přejete si?" zeptal se muže. který vypadal, jako by se právě vysprchoval v šatech.

"Deštník," vypravil ze sebe muž. "Zapomněl jsem někde deštník. Podívejte, jak vypadám."

Pan Nalezenec zakroutil hlavou:" Ale venku je krásně a svítí sluníčko."

"Nečekal jsem, že budete tak malicherný," zachmuřil se návštěvník.

Pan Nalezenec přešel tuto poznámku a pravil s profesionální zdvořilostí:

"Samozřejmě, máme zde i deštníky. Jakou měl barvu?"

"Asi modrou," řekl muž po krátkém zaváhání.

Pan Nalezenec zvedl tázavě obočí.

"Na barvě nezáleží," řekl muž a popotáhl. "Možná tu někdo odevzdal kapesníky," dodal

s nadějí v hlase.

"Ne, bohužel. A pokud jde o deštník, musím mít jistotu, že se vrátí skutečnému majiteli."

"Vždyť jsem skutečný, žádná chiméra," pravil muž rezolutně.

"Tak mi ten deštník popište."

"Přineste ho a já ho popíšu. Fixou."

"Nerozumíte mi," zavrtěl hlavou pan Nalezenec. "Potřebuji vědět, jak vypadal."

"Jak asi vypadá deštník?" podivil se muž, pod kterým se mezitím vytvořila louže.

"Má samozřejmě rukojeť."

"Předpokládám, že je pánský."

"Na genderu taky nesejde," mávl muž rukou.

"Vystřelovací?"

"Ne! Jsem pacifista."

"V tom případě připadá jeden deštník do úvahy. Neurčité barvy, klasický, středně velký. Je ovšem třeba zaplatit nálezné."

"Nálezné? Každý, kdo poctivě odevzdá nalezenou věc, činí tak bez nároku na odměnu, jak velí slušnost."

"Mýlíte se, pane. Nálezné je v pořádku, aby se slušnost vyplácela."

Muž zesmutněl:" Ztratil jsem veškeré iluze o povaze lidstva."

"Ztracené iluze tu máme, právě včera je jedna paní donesla," vytáhl pan Nalezenec knihu

ze zásuvky. "Našla ji v autobuse na konečné. Znám to tam. Depresivní místo," dodal

zamyšleně.

"Jsem vám pro smích," pravil vyčítavě mokrý muž.

Pan Nalezenec se k němu naklonil a řekl jemně:" Pane, jak jednou ztratíte iluze, už je

nenaleznete. Ztráta iluzí je nevratná."