Lucie Kamarádová _Ranní spěch
10. 1. 2013
Chvátám po ránu naší ulicí na Kačerově kolem domků s předzahrádkami. Po chodníku se táhne dlouhá slizká cestička. Udělal jí za sebou šnek. Už se známe, byl tu včera i předevčírem. To snad není možný. „Vždyť tě někdo rozšlápne“, pomyslím si. Popadnu ho za domeček a šup s ním mírným volným pádem přes plot mezi kvetoucí pivoňky. Má to tam dobrý, ujistím se a chci pokračovat na metro s radostí, že jsem zase udělala dobrý skutek. Ale zdá se mi to nebo nezdá? Jakoby slabý výkřik. Ještě se otočím, ale nikdo tu není. Teď už opravdu spěchám, ale za sebou ještě zaslechnu: „Tak to už v červnu na Spořilov nestihnu.“
(Kajmaniáda 24. června 2008)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
