Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alua Aloha Kajmou

12. 2. 2012

      Ludvík zazvonil a chvíli čekal .Byl zvyklý, že si Jáchym, kamarád už

      od dětství, dává na čas, ale dnešní prodleva byla víc než neob-

      vyklá.

     "Co je?", zeptal se, když Jáchym konečně otevřel. Otázka nesměřovala

      ani tak k délce strávené přede dveřmi jako spíš k výrazu na Jáchymově

      tváři.

     "Napsal jsem báseň", řekl Jáchym jakoby v tranzu.

      Ludvík zakroutil hlavou a překročil práh.

      "Co tě to napadlo? Podívej se, jak vypadáš."

     "Jak?"

      "Prostě jinak. A zavři, ať tě nikdo neslyší."

       Jáchym zavřel dveře a zamířil do kuchyně. Tam mlčky ukázal na stůl.

      "To je ta báseň?"

       Ludvík se sklonil nad list papíru, na kterém stálo:

 

       Až zapadne slunce za obzor

       Leknín svou krásu schová

       Uvidíš na nebi světla hvězd

       A měsíc, jenž narůstá znova

 

       Aby tma s ránem zmizela

       Láska a radost nebyla jen slova

       O to tě prosím, Pane!

       Hlasem zvonu zní přání  snová.

       A vůle Tvá ať se stane.

 

       Každý má na zemi místo

       Ale kdo ví, jak víra je cenná?

       Jen málokdo v duši má čisto

       Moc Tvá ať trvá na věky

       Ožijí všichni spravedliví

       Uschlý strom opět se zazelená.

    

      Ludvík se napřímil a řekl nahlas:" Alua  Aloha  Kajmou."

      "Co to plácáš?" ohradil se Jáchym dotčeně. "Nic takovýho jsem ne-

       napsal."

      "Tady," a Ludvík přejel ukazovákem po začátečních písmenech básně

       odshora až dolů. "Nevěděl jsem, že umíš havajsky."

       "Neumím."

       "Tak proč to píšeš?"

        "To je náhoda."

        "Trochu divná náhoda," Ludvíkovy brýle balancovaly na špičce nosu

        a jeho oči si Jáchyma podezíravě prohlížely.

        "A co to vůbec znamená?" zeptal se Jáchym. "Chci to vědět,

        když už jsem to napsal."

       Ludvík se zamyslel.

       "Je to nepřeložitelná slovní hříčka," řekl po chvíli.

       "Nepotřebuju doslovný překlad."

       "Může to znamenat spoustu věcí."

        "Například?" naléhal Jáchym.

        "Význam není důležitý! Důležité je, co s tebou ta slova udělají.

        Inspirují. Probudí třeba literární nadání. Najednou si sedneš a napíšeš

       báseň.

       "Díky. Takže mám i název," a Jáchym napsal do záhlaví ALUA  ALOHA

       KAJMOU.