alua aloha kajmou

Na Kajmanských ostrovech smutně vyje opuštěný kojot přezdívaný Kajman:

aluááááá, alohááááá, kajmoúúúúú…

V kavárně FRA kafrají Kajmani. A mezi filátky, črtami a fejetony k nim vzdáleně doléhá to smutné vytí: aluááááá, alohááááá, kajmoúúúúú…

alua aloha kajmou

Aluááááá, alohááááá, kajmoúúúúú…

Na západě Kanady, uprostřed hlubokých lesů bloudí starý kojot přezdívaný „kajman“. To proto, že má zvláštní zálibu každý den se koupat v místní řece … I dnes stojí na jejím břehu, pozoruje říční hladinu a zdá se, že v ní jako v kouzelném zrcadle může sledovat vzdálené kraje, bytosti a události. Tu náhle dohlédne až do kavárny FRA. Srst se mu vzrušením naježí, uši zvědavostí nastraží. A pak se do korun stromů nese jeho táhlé, teskné a nevěřící zavytí:

aluááááá, alohááááá, kajmoúúúúú… těch ale jééééé těch kajmanúúúúúú…