„Teda pánové, to co jsem dneska zažil, bych nepřál ani svýmu nepříteli, natož vám kluci, ale dobře mi tak. Dejte mi něčeho napít, ať vám to můžu náležitě vylíčit. Takový překvápko se hned tak někomu nepřihodí. Ale jak říkám, tohle jsem si zasloužil.

     Víte jak jsem se zrušil před měsícem na tom mysliveckým bále. Tak tam to začalo. Kačka jít nechtěla. Že v osmým měsíci nebude někde trdlovat. Tak jsem šel bez ní. A vlastně za to můžeš ty, Franto. Moc se nekoukej. Kdo začal s těma panákama co. Připijem si na budoucího fotra  a podobný kecy. Za hodinu jsem jí měl jak z praku. Tak jsem šel na chvíli na vzduch a jak jsem se potácel kolem kulturáku, proti mně Jiřina. Já s ní chodil před Kačkou a ona ten rozchod furt nemůže rozdejchat.  Co ti je Vojtíšku, tobě je špatně, ty piješ protože jsi nešťastnej, to by se ti se mnou nestalo,blá ,blá, blá, samý takový kecy a začala se na mně věšet. Jenže jak se mnou lomcovala, ve mně to hrklo a všechny ty kořalky jsem jí poslal do sukně. Sebrala se a utekla. Já myslel, že tím to skončilo, ale chyba lávky. Zrovna když mi visela na krku zahlídla nás hlásná trouba Moutelíková, a já hned věděl že bude zle.

     Od chvíle co jsem otevřel oči, jsem se připravoval na itálii, ale vono nic. Snídaně na stole, noviny a samej úsměv. V poledne česnečka a pivko. Normální inkluziv servis. To bude masakr, honilo se mi hlavou, a furt nic.

Při večeři jsem to nevydržel a celej ten podařenej bál jsem jí vylíčil popravdě jak to bylo a jak jsem si to pamatoval.

     Né. Žádnej cirkus nebyl. Že prej jí to nevadí, že se s Jiřinou občas sejdu, že na tom nic není, ona to chápe a nezlobí se. Marně jsem tvrdil, že nic nebylo. Že to byla náhoda a že se s ní nescházím. Všechno marný.Jako by mně neslyšela.  A víte čím to rozštípla? Když řekla, že nevěra je běžná věc a nemá cenu se tím trápit a už o tom Vojto nebudeme mluvit.

    V ten moment mi došla řeč a vy víte, že to se mi hned tak nestává. Zíral jsem na ní jak odchází a při tom jsem si všimnul, že pootočila nějakou fotkou nad televizí.

     Jak zašla, tak jsem jí okoukl. Byla na ní Kačka s Jarunou a nějakej kluk ve sportovním. Vypadali jako houska s nutelou. Dvě bílý a uprostřed černej. Až mě polilo. Další výměnu jsem ale nechtěl absolvovat, tak jsem to dusil v sobě. Ty pochybnosti, to je něco hroznýho. Z ultrazvuku barvu nepoznáš, tak jsem byl až do dneška jak na žhavý plotně.

     Začalo to ráno. Že má stahy a tak tedy jedem do porodnice. Sotva jsme přijeli, hned na sál a že to bude rychlý, abych počkal na chodbě.  Hele pot mi stejkal mezi půlky a ze zvuků co vycházely ze sálu mi běhal mráz.

Asi po pěti minutách se otevřely lítačky a vyjela sestra s vozíkem.

     „Tak tatínku, máte kluka.“

Kouknu do vozejku a tam v zavinovačce černoušek. V tu ránu jsem si ustlal uprostřed chodby.

    Když mě probrali, ležel jsem vedle Kačky na pokoji. Ona měla v náručí naší krásnou bílou Kačenku a toho černouška chovala jeho máma u okna.

Tak ať žijou naše dětí a děti našich rodičů.