Snažím se plnit Tvé domácí úkoly. Říkáš – piš, piš, piš. No, ale co psát, když je hlava prázdná, okolí ne zrovna vlídné, ještě mě pobolívá zub a …. Prostě, celý svět je cokoliv jiné, než sprcha inspirace.

Tak jsem se rozhodla, že dnes budu psát o ničem. Rozvedu myšlenku „co je to nic?“.

Tedy: Nic jako nepřítomnost čehokoliv, nic jako přítomnost ničeho. NIC jako N-epřítomnost … I-nspirující ….   C- …. Tak to chce slovník. Nemám ho, zkusím vlastní myšlenky. Co inspirujícího by mohlo začínat na C?…  culifinda – to nejde, cíl! …. ano, C-íl, to je ono!!!!

Tedy NIC jako Nepřítomnost Inspirujícího Cíle.

Nemít cíl je smutná záležitost. Potulovat se po bytě a po životě bez cíle, koukat tu a tam, ztrácet drahocenný čas, to je opravdu smutné. Teď se jistě zlobíš a říkáš si … co zatraceně má s tou aktivitou, pořád musí mít nějaký cíl ?… nějakou práci před sebou??

No, asi ano, každý máme nějakou chybičku. Ale záleží na tom, kdo co považuje za chybu. Někdo má pihu na nose, někdo kudrnaté tmavé vlasy, když by chtěl mít dlouhé rovné a zlatě blond. Někdo v noci chrápe. Teď ale záleží taky na tom, komu která chybička nebo abnormalita vadí. Kdo má pihu na nose – ale vůbec nemusí být nijak frustrován. Pokud mu piha nezasahuje do zorného pole, vůbec ji nemusí vnímat. A třeba ta piha může být úplně malinká a někomu se může zdát i roztomilá.

A kudrnaté vlasy - ty jsou vlastně hezké. Mnoho lidí nechce mít to, co má a chce to, co nemá. Kudrnatá krásná bruneta, která chce být dlouhovlasá blondýna … je vlastně „blondýna“. Asi jejím jediným inspirujícím cílem je být jiná, než ve skutečnosti je. Malé blonďaté ego vládne jejímu životu.

A tak bych mohla pokračovat do nekonečna…

Berme to tak, že mou pihou na nose je aktivita, potřeba Inspirujícího Cíle a NIC mě frustruje.

Závěrem tohoto krátkého zamyšlení zhodnoťme odpověď na v úvodu položenou otázku :„co je to nic?“. Tedy – NIC je pro někoho zatraceně frustrující a pro jiného je to jenom malé nicneříkající nic.

psáno 2005,