Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikdo se neodváží říci, že je to nudné

15. 11. 2012

nikdo-se-neodvazi_big.jpgPřečtěte si to a ihned si troufnete říci, že to není nudné! Nejen, že si dovoluji parafrázovat Flaubertovo hodnocení Dantova Pekla, jak ho do titulu a zároveň jakéhosi motta použil i pro tuto sociologickou studii Mirek Paulíček, ale také si to(s radostí) myslím o této knížce.

Autorovou sociologickou laboratoří byla jak historie, tak současnost a povedlo se mu sumarizovat a s erudicí a znalostí odborných pramenů předložit zajímavý projekt a to, jak pro sociology, tak i pro ty

kteří umění provozuji nebo se jím baví.

MP se zabývá  charakteristikou vysokého a nízkého umění, ve kterém je  vždy vybalancováván i názor, co je nudné a to je pro každého jiné.

Vlastně jsem si řekla, že je tato kniha napsaná zrovna pro mne. Koketuji se psaním, nechci také být nudná, jsem často divákem a čtenářem, pozorovatelem, který sociologii nestudoval, ale vzrušuje ho umění a jsem zvědavá, co si myslí druzí. Sice si vystačím s facebookovým líbit a nelíbit, ale to není zřejmě přístup nijak výjimečný.

Autor ale i v tomto projektu připomíná subjektivitu hodnocení, někdy v běhu staletími a to od pozitivního k úplně negativnímu(Shakespeare), zkoumá okolnosti i důvody, které k němu vedou, aniž by chtěl mentorovat, co je nebo není správné. Hodnotí a pozoruje také sociální aspekty, ale zároveň shovívavě zdůvodňuje i existenci uměleckých děl, která se mohou jevit jako zbytečná. Ze všech osvěžujících kapitolek bych se chtěla zastavit u dvou.

U úvahy autora s názvem „ Nic „ nebo snad „ o nicu,“ jehož existence, jak poznamenává, je v prostředí přeinformovanosti jasným luxusem, stejně jako prostor a klid. Připomíná tu námět Stoličného pohádky o Hloupém Honzovi, který si zaslouží internetovou princeznu Diodu tím, že neumí odpovědět na žádnou její otázku a je prostě zajímavý tím, že nic neví. Tak nám připomene filosofa Sokrata, který také věděl, že nic neví a nebál se tím výrokem tvůrčím způsobem provokovat.

Další zajímavou kapitolou je Shakespeare. Dramatik, který se stal rodinným stříbrem nejen Britů, ale všech divadelníků, a kterého si díky překladům, také přivlastňujeme. Shakespeare je podle Paulíčka typickým autorem vysokého umění, ale zároveň připomíná jeho vlažné přijetí, zejména ve Francii v 19. století i těžko uvěřitelnou kritiku a nepochopení Tolstým, který Shakespeara jako umělce zavrhoval a kritizoval. Měl námitky k dialogům, nerealističnosti postav i jednání. Jak je to možné, že autor, kterého považujeme za klenot, byl nepochopen i intelektuálem?

Jak to, že pro někoho je stejný autor jednička a pro jiného zase naprostá nula?

Autor MP pak posuzuje všechny aspekty vzniku uměleckého díla a považuje za nejdůležitější jakési souznění díla publika s autorem, díla s tvůrcem.

Dovolte, abych se proto jako publikum vymezila k autorově studii o problematice vysokého a nízkého umění. Byla to pro mne svěží a podnětná exkurze do světa, ve kterém moc nepobývám, do světa sociologie. Znám MP jako autora krásné literatury, svébytného humoristu a vzkazuji všem, včetně Fluberta. Nikdy není nudný.

(lš)

 

Součástí knihy je řada reprodukcí s popisky a výčet pramenů.

 Vydalo nakladatelství Slon.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář