Srpen 68
Chci jet do Prahy.
„Nikam nepojedeš, uč se!“
„Zkoušky mám hotový.“
„Tak jdem vobracet seno!“
Je horký srpen. Jdu radši na brigádu k zeměměřičům. Otráveně pochoduju s červenobíle pruhovanou latí po břehu budoucí vodní nádrže a poslouchám řeči těch bodrých chlapíků.
„Co v Praze? Je blaze? A co škola? Stojí?“
„To víte, že jo, pane inženýre!“
Mluví se mnou jako s malou holkou.
Konečně jedu do Prahy k zápisu. Škola stojí. Už zabydlená na koleji poslouchám rozhlasové přenosy z mexické olympiády, kde milá blonďatá dívenka vyhrála zlaté medaile, aby je pak darovala nějakým papalášům.
Ale to už se píše září a říjen, to už se píše jiná kapitola.