Parkoviště lemují ze třech stran vysoké, neprostupné keře. Svěží ranní vzduch voní létem, které letos přišlo neobyčejně rychle. Slunce je ještě mladé a nepálí, jen opatrně zkouší sílu nesmělých paprsků. 

Ve stínu keřů zpívají ptáci svou ranní árii. Jsou neviditelní, jen podle jednotlivých melodií je jisté, že jich je mnoho. Sedí nebo stojí na větvích? Ani jeden není vidět.

Ptačí pěvecké sbory zní ze všech stran jako symfonie v koncertní síni, která je klenuta jasnou oblohou. V průsvitné modři jemně svítí dorůstající měsíc, který zapomněl odejít s nocí, K němu míří stříbrný šíp letadla s rozplývajícím se závojem.

Můj pracovní den začíná příjemně. Jaký ale bude jeho konec? Na to zatím nemyslím. Do paměti vkládám krátký okamžik krásy.                                                                                                                                                                                           

                                                                                                                                                                                                    do serie „obrázky malované písmeny“