Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básně 1

26. 2. 2015

Kamarádství

Uprostřed pokoje leží na zemi na zádech kluk, divoch. Leží a třepe rukama a nohama jako jeho půlroční fenečka.

Ta k němu přiběhne, chvíli si hrají na zemi jako dvě štěňata. Pak se oba položí na bok, dívají se na sebe a očima si povídají.

 

Láska

Končí nedělní oběd.

„Mami, jdi si odpočinout.“

„ Ještě chvilku posedím a pak půjdu.“

„Tak už?“

„Už?“

„ Ó, jak jsem unavená, musím si jít lehnout.“

Z vedlejšího pokoje se pak ozývá veselý smích, přerušovaný nedefinovatelnými zvuky.

Na gauči leží maminka, ukrytá pod horou polštářů, na kterých sedí kluk. Oba se vesele smějí.

 

Noční chlad

V časném předjitří mě ze spánku probere můj milovaný vnouček. Celý prochladlý se přišel zahřát.

„Babi, můžu?“

„To víš, že jo, přitul se. Počkej, narovnám deku a ještě si vezmi tu z dědovy postele, dnes je prázdná. Pak se tam překul.“

A oba zas v klidu usneme.

 

Perličky smíchu

V tramvaji na dvou sedadlech proti sobě u okna klečí dva bráškové.

Menšího, skoro dvouletého hlídá maminka. Větší, asi ani ne čtyřletý klečí sám.

Větší svého brášku baví tím, že na něj vykukuje a to mladšího provokuje k upřímnému smíchu.

Jemné perličky dětského hlásku osvěžují mnoha lidem návrat z práce.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář