Básně 1
Kamarádství
Uprostřed pokoje leží na zemi na zádech kluk, divoch. Leží a třepe rukama a nohama jako jeho půlroční fenečka.
Ta k němu přiběhne, chvíli si hrají na zemi jako dvě štěňata. Pak se oba položí na bok, dívají se na sebe a očima si povídají.
Láska
Končí nedělní oběd.
„Mami, jdi si odpočinout.“
„ Ještě chvilku posedím a pak půjdu.“
„Tak už?“
„Už?“
„ Ó, jak jsem unavená, musím si jít lehnout.“
Z vedlejšího pokoje se pak ozývá veselý smích, přerušovaný nedefinovatelnými zvuky.
Na gauči leží maminka, ukrytá pod horou polštářů, na kterých sedí kluk. Oba se vesele smějí.
Noční chlad
V časném předjitří mě ze spánku probere můj milovaný vnouček. Celý prochladlý se přišel zahřát.
„Babi, můžu?“
„To víš, že jo, přitul se. Počkej, narovnám deku a ještě si vezmi tu z dědovy postele, dnes je prázdná. Pak se tam překul.“
A oba zas v klidu usneme.
Perličky smíchu
V tramvaji na dvou sedadlech proti sobě u okna klečí dva bráškové.
Menšího, skoro dvouletého hlídá maminka. Větší, asi ani ne čtyřletý klečí sám.
Větší svého brášku baví tím, že na něj vykukuje a to mladšího provokuje k upřímnému smíchu.
Jemné perličky dětského hlásku osvěžují mnoha lidem návrat z práce.