Po mostě přes Vltavu pomalu projíždí tramvaj vedle kolony aut. V každém jsou jiné tváře, jiná nálada, jiné barvy.

Starší spravované auto veze mladíky. Divoce se pohybují v rytmu hudby, kterou neslyším. Pohyby hlavou s bujnou kšticí svědčí o náruživosti, s jakou ji prožívají. Dozadu, dopředu, dozadu, dopředu - vlasy zvýrazňují náladu diskotéky. Mladík na zadním sedadle se opájí jejich doteky a rytmem. Doleva, doprava, doleva, doprava - vlají otevřeným okénkem vlasy chlapce za volantem.

@@@

V černém, dobře omytém autě je za volantem elegantní muž středních let. Sedí vzpřímen v solidním obleku, má dobře střižený šedý knír a pečlivě upravený účes. Jeho oči nezúčastněně sledují brzdová světla předcházejícího auta. Z tváře nelze vyčíst žádnou náladu ani žádný cit. Je tam jen elegantní povinnost. Ani ucpané pražské silnice ho nedonutily dát najevo jakoukoliv emoci.

@@@

Kolona aut jede o málo rychleji než tramvaj. Teď ji míjí zaprášený červený vůz. Veze dva obtloustlé muže středního věku. Jejich montérky toho jistě už hodně poznaly. Oba asi mají dobrou náladu, i když nelze poznat, o čem se baví. V očích mají klid a bez větší emoce rozmlouvají. O čem asi?  Možná rozmýšlejí, jak technicky vyřešit problém na další stavbě? Nebo jedou z vlastního rozestavěného domku a shánějí materiál? Klidně sledují předcházející auto, jedou a svět jim neubližuje.

@@@

Za nimi pomalu popojíždí starší bílé auto. Bez pohybu v něm mlčky sedí tři smutní lidé.

Na čtvrtém sedadle je velká pohřební kytice ze živých světle růžových květů, s bílou širokou stuhou.

Lilie a růže jsou proloženy bílým „nevěstiným závojem“. Něžné květy a zarmoucené oči cestujících mi ulpívají v paměti.

@@@

Světlý vůz s mimopražskou poznávací značkou má na sedadlech rodinku. Nejistě se rozhlížejí kolem, s obavami v očích sledují projíždějící tramvaj, brzdová světla aut před nimi a chodce na chodníku. Pražský hrad po jejich pravé ruce má malou šanci je zaujmout. Provoz na silnici je pro ně příliš hustý. Co kdyby tramvaj odbočila z rovných kolejí, nebo co kdyby cesta na mostě náhle zahnula? Tolik nástrah je čeká! Snad se v Praze neztratí.

@@@

Za zadním oknem tramvaje si prohlížím oči, tváře, úsměvy i nezúčastněné pohledy osob za volantem a na ostatních sedadlech. Jedno máme jistě společné. Jedeme v jednom okamžiku stejným směrem.