Aby bylo jasno, pocházím z dvojjazyčné rodiny. Rodiče se přistěhovali dva roky po válce, aniž znali slovo česky. Zajímavé na tom je, že se tatínek tak trochu vracel do země svých předků. Dědeček totiž pocházel ze Slovenska, a to je do Čech coby kamenem dohodil. Táta si s tím asi moc hlavu nelámal, především chtěl v Praze studovat a to se mu také podařilo. Pravda, nebyli mu , imigrantovi, profesoři na AMU příliš nakloněni, ale tatínkův hudební talent byl tak zřejmý, že se zkrátka nedalo nic dělat. A kromě toho měl velké nadání i na jazyky, takže se česky naučil velmi slušně a nebýt nepatrného cizího přízvuku a občasného zaváhání v koncovkách, nikdo by nepoznal, že není zdejší.

Maminka se naproti tomu  nikdy česky pořádně nenaučila. Musím přiznat, že jsem jí to měla skoro celý život za zlé. V jejím případě nehrál největší roli nedostatek jazykového nadání, toho měla ,myslím, dost, ale její naprosto neuvěřitelná laxnost, pro mne zcela nepochopitelná .. Zatímco se moje přítelkyně bavily, já jsem zuřila: proč se, sakra, aspoň trochu nesnaží?

„My nejsme viděli…“

„My jsme neviděli,“ opravuji,ale maminka jen mávne rukou, však vy víte, co chci říct.

„A co jste neviděli?“

„Kdy jede autobus,“ vysvětlí okouzlené společnosti.

„Mami, tak to jste NEVĚDĚLI, víš? Vidět a vědět je rozdíl! A neříká se autobuz…“

Ale to už se vzedme vlna solidarity s peskovanou maminkou, vždyť my rozumíme a navíc je to tak roztomilé.. Kočka na okně VĚTRÁ, když se ze sousedství line libá vůně. A na pasece tančí lesní ŽÍNĚNKY, které jsou důkazem, že mamince není cizí ani poetický slovník.

A co teprve seznam na nákup! Kisele zelý, skví se na prvním řádku.

„Mami, HY CHY KY RY….“ soptím, ale mohla bych místo toho jen zavolat KY KY KY RÝ, protože maminka se  schovává za noviny a gramatická poučka se odrazí od titulku LIDÉ, PRODÁVAJÍCÍ NA TRŽNICI, MUSEJÍ UMĚT ČESKY.

Maminka ovšem nikdy nechodila do práce, protože česky neumí. A neumí česky , protože nechodila do práce. Začarovaný kruh.

Léta ale utíkají , čas je neúprosný a já, dospělá, potřebuji si přivydělat .Nejsem taky jako máma, když nevyužiju  druhého jazyka, kterým mluvím celkem obstojně? Přihlásila jsem se do kursu pro průvodce a všechno, co jsem se naučila, si překládala. No jo, ale co s tou spoustou slov, které se jaksi v běžné konverzaci nevyskytují?

„Mami, jak se řekne poutník?“

„Vím! Poutník se řekne… to je…sakra..“ Maminka vraští obočí, mne si čelo, pak mírně zakloní hlavu a dívá se, jestli inkriminovaný výraz nesedí na lustru. „Já to viděla… poutník…sakra…“

Najednou je mi mámy líto. Není to smutné? Česky se nenaučila a vlastní jazyk zapomněla.

„Nevadí, zkusím to najít ve slovníku.“

A našla jsem. Poutník se řekne pelegrin. Rumunsky.