Zamýšlím-li se nad vymoženostmi, které nám skýtá civilizace, vybaví se mi - kromě jiného - jakýsi úbytek ročních dob. A přitom, jak si vzpomínám, začalo všechno nevinně. Ekonomické důvody si žádaly využít bezezbytku denního světla v letních měsících a tak byl časový posun na světě. Ale jak už to bývá, vynález fungoval jako džin vypuštěný z láhve. A výsledek? Pár dní po jarní rovnodennosti nastane letní čas navzdory  tomu, že  mrzne a sněží ,neboť přírodě  změnu nikdo neoznámil. Vstávání do ranního šera  se nezamlouvá ani  slunci, občas mrzutě vykoukne a když vidí to nevlídné počasí, hned zase zmizí svítit někam jinam. Koneckonců, nač poroučet větru a dešti, stačí oficiálně vyhlásit léto a protáhnout ho až do doby, kdy obchodní duch zavelí vystavit vánoční ozdoby.Díky tomu i podzim přijde zkrátka a to mi při pohledu na barevné listí, které patří právě k této roční době , připadá nespravedlivé. Možná se přestane říkat „ podzim života“ a nahradí se spojením „babí léto života“. A Karel Hynek Mácha  by dnes napsal „…byl večerní máj byl letní čas.“                                                                                                        Snad je jasné, že nejsem zastáncem podobných vylepšení, a to i přesto, že nevstávám k určenému datu ve dvě v noci, abych si  posunula ručičku hodinek o hodinu dopředu a držela krok s dobou. A proč taky, když ve mně ztracená hodina vyvolává pocit křivdy.

Několik let jsem doufala, že vynálezci letního času nakonec ustoupí  a  všechno se zas vrátí do starých kolejí, ale marně. Sice  média nepřestávají přemítat o tom, že je časový posun náročný  pro lidský organismus a ekonomicky není zdaleka tak přínosný,ale z toho rehabilitace dvou téměř zlikvidovaných ročních období nekouká přinejmenším proto, že by se zcela vytratilo  téma, o kterém se tak dobře píše a mluví.

S letním časem se například vynoří i otázky typu“ Vadí vám časový posun?“, pokládané náhodným kolemjdoucím. Kdepak, prohlásí důchodce. Být v důchodu, byla by mi asi ta chybějící hodina taky ukradená. Ani podnikatel  není proti, vždyť čas jsou peníze.   A vědecká pracovnice  prohlásí nekompromisně, že zdravým jedincům nedělá hodinový posun problém.A pokud dělá, není s ním něco v pořádku, vzkazuje věda ústy paní profesorky  jaksi podtextově.Většina lidí si pak rozmyslí, než otevřeně připustí, že nepatří mezi stoprocentně zdravou populaci.

Jeden z mála, kdo si neláme hlavu s nelichotivým posudkem zdravotního stavu ,je pekař, jehož  názor však nemá vedle názoru vědců a ekonomů žádnou váhu.

A vím ještě o někom, kdo zvolá bez rozpaků, že císař je nahý. Moje dcera Míša. Zahájení povinné školní docházky ji donutilo věnovat hodinám pozornost.. To ráno jsem ji marně budila. To ráno, kdy začal takzvaný letní čas.

„Ještě je brzo,“ kňourala při pohledu na budík, který o hodinu zaostával.

„Není .Kdybys vstala v sedm, tak už bude osm. Musíš vstát v šest, protože je vlastně sedm.“

Míša na mne utkvěla pohledem , který se mi vůbec nelíbil.Mám já tohle zapotřebí! A tak se pouštím do vysvětlování . Míša kouká s otevřenou pusou a když skončím, zvolá :

„A kdo si takovou pitomost vymyslel?“