Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dokonalý manžel

26. 5. 2020

 Kavárna Pro všechny byla plná, ale čtyři kamarádky, které se tu scházely týden co týden, měly rezervovaný kulatý stůl v rohu místnosti, kde měly přiměřené soukromí. Klevetily o všem možném,            o rodině, nesnesitelných sousedech, protivných nadřízených a občas se prohodila i nějaká pikanterie.

"Holky, přece se nebudeme bavit o počasí!" uvozovala nejnovější drby s lišáckým zamrkáním Jana.

Stížnosti na rodiče, manželovy rodiče, sourozence, děti jakož i další příbuzné se sypaly do hrnků s kávou, která málem z toho zhořkla.

"To nesmíme dopustit, káva má být sladká!" prohlásila Valérie a nasypala do šálku půl cukřenky.

Setkání protkané neměnnými rituály obvykle uzavírala stručná charakteristika manželových hříchů.

A tehdy Jitka prohlásila: " Holky, ten můj je na baterky."

Jako na povel se do ní ostatní obuly: "Ty máš co říkat! Takového manžela aby pohledal. Pracovitý, hodný, udělá, co ti na očích vidí! A nakupuje. A vaří. A uklízí."

Obligátní závistivé výkřiky tvořily závěr setkání. Dámy zaplatily a rozloučily se.

Jana šla vynadat synovi kvůli třetí pětce z chemie.  Valérie se chystala pokračovat v načaté hádce s manželem.

Pavla vymýšlela, co by provedla šéfové, kdyby mohla.

Jitka nespěchala. Byla vyučená švadlena, šila doma a měla svou stálou klientelu. Vzala nové zájemkyně, jen když někdo odpadl. Kus za kus, říkala. Přece nestrávím u šicího stroje celý den. 

Milan, její manžel, byl opravdu byl pozorný. Vstával v pět, připravil snídani a odnesl Jitce do postele. Pak všechno uklidil a odešel do práce. Jitka, jejíž krédo bylo, že se nesluší vstávat před desátou, se zachumlala do peřin.

Milan jí každý den dvakrát volal z práce. Nejprve, aby se zeptal, jestli se dobře vyspala a odpoledne se zeptal, co má koupit k večeři. Zkrátka si neměla na co stěžovat.

Kráčela pomalu, cestou se objednala u kadeřnice a nakoukla do několika obchodů.

Pak zamířila domů. Když otevřela, Milan právě luxoval. V kuchyni bylo prostřeno a vůně slibovala kulinární zážitek.

"Máme segedín, viď?" slastně přimhouřila Jitka oči.

Posadila se a počkala, až Milan doluxuje a naservíruje jí večeři.

Pustila se s chutí do jídla, ale náhle jí na Milanovi něco zarazilo. Seděl se ztrnulým výrazem a jeho ruce sebou nekontrolovatelně škubaly.

"Pocem," vzala ho Jitka pod paží a odvedla ke gauči. Posadila ho zády k sobě, vyhrnula mu košili a otevřela malou skříňku mezi lopatkami. Vyndala baterky a dala nové. Zavřela skříňku a Milana poplácala:

"Tak, a teď můžeš zas fungovat."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář