Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setkání_LP

10. 1. 2013

Rukopis paní Jany Herrmannové začíná črtou nebo povídkou, a to o setkání abiturientek zdravotní školy. Črta by napovídala vypravěčskou věcností, povídka by zas naznačovala, že není třeba uvádět jméno města, kde se škola nacházela či dodnes nachází. Záhy však zjistíme, že text nepokračuje ani črtou, ani povídkou, ba ani vlastním příběhem abiturientského setkání. Co tedy paní Jana učinila? Nechci autorce sahat do svědomí, ale nemohu nenabýt dojmu, že pokud jde o žánr, možná to neví ani ona sama, a že o jeho volbě předem patrně ani neuvažovala. V literární tvorbě to ovšem není nic mimořádného, o žánru někdy rozhoduje autorská intuice. (Což ale v žádném případě – a to prosím zdůrazňuji – nenabádám k nějakému návodu!) Črtě i povídce chybí fabule a její pevná kompozice. Fejeton, když na to přijde, fabuli nepotřebuje, zato se ale neobejde o humoru, a ten v rukopisu Setkání rovněž není. Eliminační metodou dospějeme k jedinému žánru, který může přicházet k úvahu. Je to esej. Ponechám stranou, zda autorka píše svůj text intuitivně či vědomě, v každém případě je však zdaleka nejblíže k eseji. Nepotřebuje fabuli ani humor (to ale neznamená, že jedno či druhé by mít nesměl!),  což ale nevylučuje atraktivnost, a dokonce ani napínavost. A dopracuje-li paní Jana svůj text k eseji promyšleně, náležitě a se vším všudy, nemůže se minout s úspěchem.  Text má téměř všechny esejistické aspekty, byť ve stavu mnohde velmi zárodečném, ale jsou tu, a to je podstatné. Pro jistotu si však     zopakujme definici eseje: Esej je nepříliš rozsáhlé uměleckopubli- cisticky nebo literárně ztvárněné autorovo odborné, a zároveň velmi osobní zamyšlení nad aktuálními problémy, fakty a souvislostmi, nejčastěji v oblasti kulturní, filosofické nebo společenské, namnoze ale i přírodních či exaktních věd apod.   Z této definice vyplývají tři základní žánrové atributy eseje, tři základní předpoklady, podmínky a nároky esejistiky.   Z pohledu textu Setkání se nyní pokusíme zjistit, zda jeho autorka odpovídá zmíněné definici a atributům eseje. Esej požaduje odbornou erudici autorky, měla by být odbornicí na projednávanou problematiku, v tomto případě nemocniční péče. Platí to o paní Janě? Ano, platí, je kvalifikovaná, profesionální zdravotnice. Ani v textu o tom nemůže být sebemenších pochyb. Esej požaduje osobní vztah, zaujetí, angažovanost, podíl autorky na zobrazovaném tématu. Zobrazovaný odborný problém či konflikt je svým způsobem problémem a konfliktem i autorky, a to bytostně a niterně. Platí to i o paní Janě? Ano, platí. Ostatně se to týká drtivé většiny zdravotních sester, obětavých a pečlivých.  Esej požaduje literární talent.   Ke ztvárnění tématu v eseji slouží tvůrčí prostředky, metody a postupy literatury. (Míra jejich užití je však různá, záleží na povaze tématu a tvůrčím záměru autorky. Exaktnější téma bude literární instrumenty používat méně, v míře odpovídající střízlivé umělecké publicistice. Naopak múzičtější témata, mířící k záležitostem umělecké tvorby, může literárních pro- středků a postupů využívat maximálně, může být převážně sledem literárních obrazů. A přitom může jít o přímo psychologickou studii.) Má paní Jana literární talent? To nemohu posuzovat ani odhadovat, tolik rukopisů jsem od ní nečetl. Avšak text Setkání svědčí o esejistických možnostech autorky dosti přesvědčivě. Lektorský posudek Janina rukopisu jsem záměrně zvolil místy trochu obecněji a teoretičtěji, ale hovořit konkrétněji a podrobněji by zatím nemělo smysl, tak daleko autorka ještě není. Řada je i nadále na ni. Teď už to ale nebude jen intuitivní, do jisté míry amorfní text, nýbrž programově vytvářený esej. A na ten se už nyní těším.

 
(Kajmaniáda 24. června 2008)                                                                                                     Mgr. Jiří Polák
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář