Štrúdl
4. 7. 2013
Jiřinka se do tanečních těšila. S děvčaty ze třídy se domluvila, že budou chodit do jednoho kursu, kde se jim moc líbil taneční mistr. Nic nebylo v té době důležitější než blížící se taneční. Co si oblečou, jak se nalíčí, navoní, jaký úsměv jim bude nejvíc slušet. Prostály hodiny a hodiny před zrcadly. Dívky musely zvládnout ještě své gardedámy – maminky a babičky, které se do tanečních také náramně těšily.
Největší starost měla Jiřinka se svojí matkou. Byla to žena velmi rázná, takový Napoleon v sukních, stratég každým coulem. Co si usmyslila, to také dotáhla do konce. Moc ráda vařila a pekla. Byla přesvědčená, že láska prochází žaludkem, k tomu jí dělalo potěšení vyvést někoho z míry; proto pro každý případ připravila do tanečních pár kousků štrúdlu. Co kdyby se Jiřince nějaký tanečník líbil?
Jiřina jí ale neřekla něco podstatného. V létě se začala scházet s chlapcem, moc se jí líbil, ale do tanečních chodit nechtěl. Byl sportovec a rád jezdil do přírody. A tak musela skloubit rande s tanečními. Domluvili se, že po tanečních na ni bude čekat a pak jí doprovodí domů.
„No to je krása“, vydechly gardedámy, které napjatě pozorovaly pohyb párů po tanečním parketu. Matka Jiřiny se dívala stále stejným směrem a pozorovala asistenta, jak vypomáhá tanečnímu mistru s prvními ladnými kroky svěřených adeptů. „Asák“ ji zaujal natolik, že se začala obírat myšlenkou seznámit ho s Jiřinou a hned osnovala plán. Na co se chytí mladíček, no samozřejmě na jídlo, a tak jej o nejbližší přestávce pozvala ke stolu.
„Pane asistente, jak se vůbec jmenujete?“
„ Jiří,“ odpověděl a bylo na něm znát, že je v rozpacích.
„ To je moc pěkné jméno, mohu Vám tak říkat? Upekla, jsem dnes štrúdl a vzala jsem pár kousků s sebou na osvěžení po tanci. To, co jste předváděl na parketu, si zaslouží velkou porci, prosím nabídněte si!“
Díval se na ni s úžasem, ještě nikdy se mu nic podobného nestalo. Náhle natáhl ruku a podával do úst jeden kousek za druhým, až všechny snědl. „Promiňte, ale tak dobrý štrúdl jsem už moc dlouho nejedl.“
„Já vám každé taneční ráda něco na zub přinesu, bude mi potěšením. Pro parketového seladona se mi bude péci jedna radost.“
Kdo neměl radost, byla Jiřinka a také okolní gardedámy se pohoršovaly, co si to ta ženská dovoluje. Některé záviděly, že je to nenapadlo. Matka Jiřiny byla v sedmém nebi, má odběratele na svůj vynikající štrúdl. Samou radostí si poskočila. To, co následovalo další taneční, si jistě domyslíte. Pokaždé přinesla na ochutnávku různé štrúdly, pan Jiří jedl a jedl a moc mu chutnalo.
Taneční končily a byl závěrečný Jiřinkový ples. Všichni se na něj moc těšili, obzvlášť máma Jiřinky. Nechala si na tu parádu ušít nové šaty. Tentokrát ale překvapení čekalo na ni. U stolu se objevil chlapec Jiřinky, o kterém neměla ani tušení. V ruce držel úhledně zabalený balíček a s úsměvem jí ho podával.
„Dovolil jsem si přinést několik kousků štrúdlu, protože mi vaše dcera řekla o vaší zálibě a chtěl bych vám udělat radost. Já také rád peču, vyučil jsem se cukrářem. Doufám, že oceníte moji snahu.“
V prvním okamžiku zůstala jako opařená, ale vzápětí se rozesmála na celé kolo. Rozbalila balíček a s chutí se do štrúdlu zakousla.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
