Rozhodla jsem se, že smyslem mého života je kulatost. Ne, že bych se zrovna ubytovala v rotundě, ale

postupem času  jsem si našla byt v rohovém oblém domě, sehnala jsem si postel  s kulatou pelestí

a umístila kolo, samozřejmě elektrické, do předsíně a melouna na kuchyňskou linku.

Dostavil se pocit kulatosti představ a zaoblenosti  hran i myšlenek.

Samozřejmě, že se jmenuji Olga.  Jak jinak. Říkám si  v duchu Olo a často si sahám na rty, aby ta

 kulatost byla hmatatelná.

Mám postavu, které říká malé pivo. A když už to, tak čerstvě natočené,  čochtan, řekl,

by pivař. Pěna zůstává nahoře jako vzpomínka na mořský příboj v Bretani.  Vím, že jsem vzrušující,

akorát do ruky. Jsem malé řezané pivo v čistém džbánečku. Lahodná a  hořkosladká .

Chodím  s Vláďou. Jeho kulatost  zase spočívá  v zakulacování keců, hlavně o tom, že je ženatý.

Je ale skvělý  vypravěč a milenec. Ano, zajímá se o mne, hladí mne  tam, kde vznikají malé požáry, a

oheň plápolá. Ale už moc poslední dobou kulatě okecává svou starou a její přednosti, hlavně

intelektuální.

Začíná mi opadávat pěna.

Miláčku,  stále mne vzrušuje tvá jizva  po operaci žlučníku a vytuněný penis, ale mám tě dokonale

přečtenýho. Jsi  Nino z Geniální přítelkyně. Charismatickej, chytrej, ale rád to hraješ na všechny

strany

a neumíš si žádnou ženskou odpustit. Jsi sobec a mám tě dost. Odkládám tě do knihovny mejch

milenců a doufám, že se k některým pasážím už nebudu vracet.

Nerozumí, nechápe, kouká. Trochu se mi zazdálo, že ubylo kulatosti. Ale to by přece můj život ztratil

smysl.