Tu jizvičku na své pravé tváři jsem objevila někdy před čtyřmi lety. Nevím jak jsem k ní přišla, ale vypadá úplně stejně, jako jizva, která zůstala naší vnučce na nose po komplikovaném onemocnění planými neštovicemi.

„To nic není, všechno se dá dneska vyřešit, podívejte se na naše herečky! Takováhle prkotina, to nebude problém v dospělosti odstranit, od čeho je tady estetická medicína,“ uklidňovala jsem rodiče naší malé parádnice.

Ačkoliv já po četných operacích mám na rukách a po těle onačejší jizvy a žiji s nimi v celkem v pohodě, v případě nepatrné jizvičky na obličeji jsem se kategoricky rozhodla: Tu snášet nebudu!

S vědomím, že tenhle špás bude něco stát, začala jsem na internetu pátrat po vhodné medicínsko estetické instituci.

Nabídek jsem našla značné množství. Proč ale chodit ke kováříčkovi, když můžu jít přímo ke kováři! Furiantsky jsem vybrala jedno z nejznámějších pracovišť, kde prý mimo jiné odstraňují všechny možné jizvy, včetně těch, které jsou pozůstatkem akné, nebo neštovic. Bylo rozhodnuto, tady je záruka úspěchu!

Do nákladně zrekonstruované budovy bývalé porodnice, kde jsem se kdysi narodila já a poté i moje dcera, jsem se šla objednat osobně. V recepci dermatologické ambulance mi byl stanoven termín na estetický zákrok laserem s tím, že mu bude předcházet lékařská prohlídka v ceně 500,- Kč.

Tak to si nechám odstranit i mateřské znaménko a třeba i rozšířenou červenou žilku na tváři, rozhodla jsem se. Ať už to stojí zato, kdo by platil někdy příště další lékařskou prohlídku.

Ve stanovený den jsem se dostavila k zákroku s dostatečně finančně krytou platební kartou a v novém spodním prádle; budu přece podrobena lékařské prohlídce.

Pak už to šlo ráz naráz. Bez zbytečného odkladu mi bylo předloženo k podpisu poučení o rizicích zákroku, z kterého jsem vyrozuměla, že za výsledek a za případné komplikace si v zásadě může pacient sám a poté jsem byla nasměrována do ordinace lékařky. Ta krátce pohlédla na mou jizvu a uzemnila mě slovy: „Tak tohle v žádném případě, nějaké větší jizvy, to prosím, ale do tohohle šťourat laserem nebudu. Třeba ty pigmentové skvrny, co máte na rukou bych mohla udělat, to by šlo dobře.“ Skvrny jsem zlikvidovat nechtěla, jizva nejde prý odstranit ani chirurgicky, ostatně ani naše vnučka nemá šanci a slyšení bylo skončeno.

Po sdělení lékařky, že tuto konzultaci zaplatím v recepci – jednalo se o onu avizovanou prohlídku za pět set – jsem se ještě snažila nesměle uplatnit alespoň své mateřské znaménko a případně rozšířenou červenou žilku. Mateřské znaménko neprošlo, jakés takés pozornosti se dostalo jen červené žilce. „Ta by snad šla udělat, ale než se to vstřebá, budete tam mít modřinu,“ varovala mě lékařka, snad s cílem, že to vzdám.

Nebudu to déle natahovat, žilku mi lékařka během minuty třemi impulsy laserem rozsekla, mělo by se jednat o její rozrušení a následné vstřebání. Za úkon 1 – 10 impulsů je cena jednotná, 500,- Kč.

Ještě jsem si koupila doporučený pudr Framykoin a zaplatila 1 054, - Kč. Aby nedošlo k mýlce, nestěžuji si, za parádu se platí. Škoda jen, že alespoň nějaký z těch zbývajících 7 impulsů  jsem nevyužila na jizvu, s kterou jsem sem šla. Ona ta odstraněná žilka mě vlastně ani tak moc netrápila…

Předpokládám, že rodiče naší vnučky se s faktem, že jsem se nestala krásnou, celkem bez problémů vyrovnají. Budou ale ochotni uvěřit, že dnes, v době neomezených možností, nemá šanci na dokonalost ani jejich dcera?