Vedle „čisté“ literatury se umělecká publicistika na kajmaniádě objevuje poměrně často. Většinou se jedná o črty a fejetony, někdy se objeví i drobné žánrové miniatury – entrefilet a kurzivka. Zato, a to už od časů Daru slova, jen málokdy narazíme na sloupek. Nyní se tak stalo, a jsem tomu rád. Poněkud nečekané je i to, že s ním přišla právě Marcela Matějková. Erbovním žánrem paní Marcely je črta, jí se téměř výhradně věnuje, črta ji v našem kurzu tvůrčího psaní tenkrát upoutala okamžitě a hluboce, byla to láska na první pohled a navždy.

      Proč tedy nyní právě paní Marcela a sloupek?

      Ono to vlastně není tak zcela nečekané. Autorčiny črty mají povahu publicistiky a umělecké publicistiky. Jsou pevně zakotveny do reálné skutečnosti. Téma, kterému se paní Marcela tentokrát hodlala věnovat, však pro črtu  nemělo dost věcných faktů, a samo téma jich nemělo ani zapotřebí, autorka neměla chuť ani nutnost skandální fakta dále zjišťovat, shromažďovat a rozebírat. Tomu také odpovídal rozsah textu, a textový rozsah zas odpovídal jeho obsahu. Tato dialektika dokonale funguje, pokud autorka má co říci, a také ví, jak to říci (tedy pokud ovládá tvůrčí literární prostředky), a to poctivě a nepředpojatě, totiž  aby se mermomocí nesnažila  obsah vtlačit do předem stanovené schematické formy.  To ovšem uvádím jen pro úplnost, paní Marcela je příliš zkušená autorka, než aby něco takového hrozilo, dokonce aniž si možná vůbec uvědomila, že píše sloupek.

      Vlastně bych mohl lektorský posudek skončit, v této podobě je rukopis bez problémů publikovatelný (až na dva tři literní překlepy, a ty jsem lehce odstranil). Avšak lektorsky mi to nedá, abych dodal jedno doporučení a jednu žánrovou možnost.

      Řekl jsem, že autorka si možná ani neuvědomila, že píše sloupek. To je známkou až podvědomé tvůrčí zkušenosti a jistoty. Také je to však  známkou dlouholetého tvůrčího zaujetí pro črtu. V sloupku ale žádná chyba není, čtenáři, jak jsem se přesvědčil, autorčin text určitě zaujme, a už vůbec nebudou přemítat o žánrových záležitostech. Pro mne je ovšem takové přemítání povinností, profesí i zájmem. Proto na sloupku mohu poznat lehký pel, autorský původ črty. Opakuji, že to paní Marcele nevytýkám, nýbrž doporučuji. Pouze mě potěší, když povahu sloupku autorka trochu posílí. V zásadě to znamená téma syžetu založit ani tak na konkrétní věcnými fakty, jak je tomu v črtě, nýbrž mnohem více na autorské úvaze a komentáři o těchto faktech, jak je tomu ve sloupku (a také ve fejetonu). Posílit sloupek o jemný, avšak příznačný odstín jistě nebude autorce činit potíže, nejedná se o chybu, nýbrž mnohem spíše o  rozvitější literární výšivku…

     Ne náhodou jsem se před chvílí zmínil o fejetonu. Je to ona žánrová možnost, kterou paní Marcele nabízím, přesněji řečeno, která se jí nabízí sama. Jestliže autorka mé předchozí doporučení ke sloupku přijme, stačí pak málo, aby se její text žánrově proměnil ve fejeton (už jsem uvedl, co má společného se sloupkem). Téma a fabule sloupku, už předtím trochu upraveného, by v podstatě zůstaly, zásadní, ale nikoli nezbytně rozsáhlá změna by nastala povahou syžetu, a to bezpodmínečně humorného, v tomto případě ironického a sarkastického.

      Tak co, milá paní Marcelo, nezláká vás ta atraktivní možnost přitažlivého fejetonu, třeba za domácí úkol z tvůrčího psaní?

      V každém případě vám k sloupku Jak jsem se nestala krásnou srdečně blahopřeji!

                                                                                                                             Mgr.Jiří Polák