Črtu Petra Štrunce není (až na jedinou výjimku) třeba redigovat, a není skoro zapotřebí ani korektury. A vůbec mě to nepřekvapuje, dobře známe autorovy vytříbené jazykové a stylistické schopnosti a pečlivost. Ale to víte: čím  je autor talentovanější, tím musí být lektor přísnější. Nikoli ovšem proto, že by se autor snad dopustil nějakých syžetové chyb či nedostatků, nýbrž proto, že i dokonalý rukopis může být ještě dokonalejší… Črtu Výlet do Barcelony bych k tisku doporučil sice bez rozpaků, avšak nikoli s úplně dobrým svědomím. Čtenář si to zřejmě neuvědomí, zajímavé vyprávění ho upoutá, ale i tak stojí za to kompozici ještě trochu dotáhnout.      Pan Petr není žádný začátečník, nespoléhá se jen na popis toho, co vidí, a črtu tak kompozičně prolíná, zpestřuje a obohacuje dialogem obou manželů. Autor to umí, ale ve střední části textu se přece jen trochu neubrání, aby pozoruhodnosti Barcelony popisoval výhradně sám, bez dialogu, bez manželky a jejího vlastního pohledu na město. Není to přímo výtka, spíše lektorské doporučení, nicméně by o něm pan Petr měl alespoň uvažovat. Zato jazykově věcnou chybou je užití předložky díky místo (například) vinou (Díky mému vrozenému orientačnímu smyslu chvíli bloudíme…). Já sice vím, že to není autorova nepozornost, nýbrž ironie, ale předložka díky trpí neznalostí, nedbalostí nebo lhostejností takové spousty lidí, tak zhusta je nesprávně užívána, že je až zprofanována, ačkoli je v tom zcela nevinně. Lidé, kteří to vědí, to samozřejmě trápí a rozčiluje, takže by snadno mohli přehlédnout autorovu ironii a omylem ho zahrnout do kategorie pologramotných škůdců češtiny. To by si pan Petr věru nezasloužil, to by pro něho byla opravdu krutá ironie! Na takové věci si proto dejte dvojnásob pozor.