Pana Mgr. Jiřího Poláka jsem poznal na zastupitelstvu jižního Města. Seděl za předsednickým stolem, statná postava s patriarchálním fousem, ale veselýma očima za brýlemi, stíral navrhovatele usnesení, ať byli z leva, nebo z prava. Návrhy vzniklé v lítém politickém boji byly mnohdy nesrozumitelné a jejich následný výklad mohl být nejednoznačný. Moc se mi to líbilo. Nadstranickost a věcný přístup. Pracovní zkušenost mne naučila, jak důležité jsou přesně formulované myšlenky.

Domníval jsem se, že Mgr. je vlastně JUDr. Pak jsem se dozvěděl, že pan Polák je profesí redaktor a jeho zájem o češtinu je širší. Tedy nejen o pregnantní formulace, ale i o to, aby čeština zůstala češtinou a v úředních spisech ji nenahradil new speak. O to víc jsem mu fandil.

Později, když manželka začala přemýšlet o důchodu a vytkla si priority, které jí budou udržovat aktivní, tak mezi ně zařadila i další studium oborů mimo její pracovní profesi a na prvním místě to bylo tvůrčí psaní.

Samozřejmě první prioritou byla péče o vnoučata, tomu neodolá nikdo a prázdniny na Vysočině jsou nezapomenutelný. Také jsme si pořídili psa. Fenku Mimi Jack Rusella teriéra, které překonala jakoukoli permanentku do fitka. Cvičení se dá vynechat, ale venčit se musí denně a Mimi, ta pod 5 km nejde.

Tou dobou jsem již věděl, že pan redaktor pořádá kurzy tvůrčího psaní: Dar slova. Domluvili jsme si společnou schůzku a Marcela se stala pilnou studentkou. Potkávali jsme se častěji a ukázalo se, že Jiří je o necelý rok starší a hlavně jsme oba z Vysočiny. Občas Jiří s manželkou Hannou, která mu byla životní oporou a spolupracovnicí, odbočili z trasy a zajeli k nám na chalupu do Vyskytné, nebo mi navštívili Žirovnici i s Mimi a prochodili místní pamětihodnosti a širší okolí.

Absolventů kurzu přibývalo a mnozí měli zájem dál pokračovat a nechat se od Jiřího Poláka dál mučit. Jiří byl sice velmi zdvořilý ale i důsledný a studentům nic neodpustil a ke všemu je nutil na předložených dílech dál pracovat. Autorská slepota nezná hranic.

Proto Jiří vymyslel Klub autorů Jižního Města, zkráceně Kajman. Já pak vytvořil první internetové stránky a byl jsem jmenován členem klubu honoris kauza a postrčen, abych také něco napsal. Poznal jsem na vlastní kůži, jak redaktor pracuje na svých autorech, v určitých fázích vzniku textu nenáviděn, ale ve výsledku milován. Musí potlačit své vlastní tvůrčí ambice a pomáhat citlivě završení díla.

Pak zasáhla nemoc, ale Jiří to nevzdával. Vím, že si nechával do nemocnice přinášet texty KLÍČE zpravodaje Prahy 11 a pracoval na jejich korekturách. Jak mu to zdraví umožnilo, tak se pustil zase o práce. Odsouhlasil můj koncept prvního almanachu Kajmani píšící čtoucí a účastnil se autorského čtení v Divadle kámen. Práce na dalším almanachu a vystoupení na Chodovské tvrzi už přerušila smrt.

Je toho víc, co by se dalo připomenout. Vlastní literární tvorbu redaktora Jiřího Poláka najdete na internetu, www.ROMANYZDARMA.cz, já jsem z ní pro radost Kajmanů v roce 2014 připravil drobný tisk Pondělí po sezóně a jiné účty.

„Celý život jsem redigoval a lektoroval práce mladých a začínajících autorů… spolupracuji s Klubem autorů Jižního Města, přičemž řada autorů dávno překročila Prahu 11. Naplňuje mě to radostí i smyslem života.“

Jiří Polák, duben 1946 Žirovnice – únor 2014 Praha