Zkuste to, nejdřív stačí třeba deset řádek, řekl nám náš lektor-Kajman. Že nevíte, kdo je Kajman? To je takový spolek lidiček, kteří píší pro radost. Komu? No přece sobě!
      Vypadá to jednoduše. Sedni si, dnes už samozřejmě za počítač, ne jako mistr Čapek, a klidně piš. Jenomže takových dnes je. Jsou tu sice kurzy, a i školy, ale ty jsou hrozně drahé a navíc musíš být ještě mladý a kreativní nebo mít protekci. S tou prorazíš všude.
      To dnes dělají nejen herečky a herci s konzervatoří, když už nejsou roztomilí diblíci, kterých si všimne i pan režisér, zrovna jim neprší role a do seriálu se jim nechce, ale i politici, a hlavně jejich manželky či přítelkyně. Napíšou prostě kuchařku, tak jak se pamatují, že jim vařila babička, svůj životopis, přepadnou celebritu, úlisně se pokloní, sladce se na ni usmějí, seženou mecenáše, kteří jim ze svého konta poskytnou prostředky na založení nadace pro postižené děti, sportovce nebo seniory a potom píší o své ušlechtilosti.
      Tak kde jsi, ty moje básnické střevo? Vždyť už tu na tebe čekám. Na co?  Ty to moc dobře víš! A vůbec. No prosím!Dokonce jedenadvacet řádků. Hurá, už jsem spisovatelka! Rukopis teď pošlu lektorovi a on napíše posudek, ve kterém mně jistě pochválí...a v závěru doporučí, abych svůj výtvor předělala...