Teta Amálie byla hubeňoučká, ačkoliv jí bylo přes padesát. Taky jsme jí neřekli jinak než Žížalka.

Tak se do toho jidla pustime. Jitka udělala salát - co mysliš, ochutnej, nemám přidat ještě majonézu? Smich - nesmime to přehánět, aby Žižalce nebylo špatně. Řížky se už smaží, to je dobře. Jitka s mámou zabalily řízky a salát daly do misky. Co uděláme s těmi křížaly? Zatím krabice tu necháme, ať má Žížalka nějakou radost, až se vrátí z nemocnice. Jednu krabici vezmeme s sebou. Sebraly krabici, daly jí do tašky, zamkly dveře a vyšly z domu.  

Zamířily k popelnicím vyhodit odpadky, které tam zůstaly po Žižalce. Podívej, bezdomovec, určitě hledá něco k jídlu. Mámu napadlo - dáme mu tu krabici. Jitka pochybovačně zavrtěla hlavou - myslíš, že to bude jíst? No já nevím, moc to k jídlu není. Máma se kouzelně usmála a přistoupila k človíčkovi. Dobrý den pane, srdečně vás zdravíme. Máme pro vás dárek, doufám, že se neurazíte - a podala mu krabici. Pán nebyl moc ušmudlany a vypadal celkem dobře. Děkuji vám, milé dámy, že jste si na mne vzpomněly. Vite, já přišel o byt, jsem trochu marod a zatím bydlím v azylovem domě. Ale hledám si práci. A podívám se do krabice, co jste mi přinesly. Pán otevřel krabici a užasl. To jsou křížaly, ty dělala moje babička. Vite, já jsem zahrádkář, tak tomu trochu rozumím. Vzal jednu křížalu, ochutnal a zajásal - ty jsou moc dobré. Napadlo mi, milé dámy, nemáte jich více? Ty by se daly dobře prodávat. Třeba by to šlo dávat do obchodů? Já jsem byl obchodník, měl jsem veliky obchod se zeleninou - pán smutně potřásl hlavou - a ted jsem musel obchod pustit.

Máma s Jitkou se na sebe podívaly. Máme jich ještě dost, naše příbuzná je v nemocnici -- pán je nenechal domluvit. Prima, sejdeme se zitra tady před domem a domluvime se.

Prima a ted nás omluvte, spěcháme do nemocnice - Jitka s mamou se rychle rozloučily a ještě trochu v šoku odešly.

Blanka