Rozto)milá příhoda. (Večerníček)_Igor
Rozto)milá příhoda. (Večerníček)
Milé děti. Sunula si to takhle jistá Žížalka (stran jejího přemisťování by asi nebylo na místě použít jiného způsobu, např.: plazila se, odstrkovala, pochodovala a pod.). A jak se tak sune, koho nepotká, jako Píďalku. Ta ovšem pro změnu poctivě píďalkuje. „ Jé, nazdar!“, zdraví ji slušně Žížalka, „kam valíš?“. „Ále“, na to skromně Píďalka, „to ani nestojí za řeč. Jen se venčím“. „Aha...Hele, co kdybychom se zkřížily?“, navrhuje bez sunutí se kolem horké kaše Žížalka. „Proč ne?“, na to Píďalka. Už dlouho ji nikdo neoslovil s tak slibnou nabídkou. I stalo se.
Po jistém čase bylo možno potkati štrádující si to trojici: Žížalku, Píďalku a Křížalku. Dobrou noc!