„Nazdar rodinko,“ zahlaholil ve dveřích Jeroným, když malý Vašek otevřel.

Za Vaškem stála Vendula s Aničkou v náručí a za Vendulou velký Václav, všichni s pusou dokořán.

     „Říkal jsem ti, že budou čubrnět,“ obrátil se Jeroným k osobě vedle sebe, „tak co bude. Máme si sednout na schody, nebo nás pozvete dál?“

    „Ty kráááso“ první vydechl Vašek a s ostatními ustoupil od dveří aby vzácná návštěva mohla vejít.

     „No to je dost. Jedem za vámi přes půl světa a tady takové přivítání,“ brumlal Jeroným a hrnul se do pokoje. Tam se usadil do sedačky a němou rodinu přehlédl pohledem mistra světa ve výrobě překvapení. Když se nabažil, ukázal na drobnou snědou dívku vedle sebe a řekl: „tak tohle je Xiu-xii.“

     „Vítejte,“ podala jí Vendula ruku a pak  se objala s Jeronýmem.

     „Ty jsi ale kanec Jeronýme. Kde jsi sbalil to šikmooký kotě,“ neodpustil si Václav závistivou poznámku.

     „Na náš ostrov,“ odpověděla mu Xiu- xii, „Co znamenat šimokoký, Jeronym.“

     „Nekecej, že umí česky,“ vyděsil se Václav, „ to se přece za těch pár měsíců cos tam byl, nemohla naučit.“

     „Vážení,“ nadechl se Jeroným, „ nic není tak, jak to na první pohled vypadá.“

     „Ty kráááso,“ znovu hlesl Vašek, „to je babička!“

Okamžitě si všichni vybavili fotografie dědy s první babičkou. Dokonalá kopie. Stejně krásná,

stejně mladá jako tenkrát. 

     „Tys to trefil Vendo. Teda skoro. Není to babička, je to tvoje sestřenice.“

     „Jak jsi jí prosim tě našel?“ máma zmizela když jsme byli malí a táta nám nikdy neřekl kam, i když vím, že jí tajně psal. A balíčky posílala přes e-shopy, takže jediný kdo věděl kde je, byl táta a ten si to vzal předloni do hrobu.

     „Svět je malej a náhoda je blbec. Asi takhle bych shrnul. Vendulko uvař nám pořádnýho českýho turka a já vám vylíčím, jak se to všechno seběhlo.“

      Než Vendula přinesla kávu, Vašek nemohl odtrhnout oči od Xiu-xii.

     „Kolik je jí roků, strejdo,“ osmělil se.

     „Jako tobě Vendo, třináct.“

     „Já moc těšila, Vašek,“ Xiu-xii se s úsměvem podívala na Vendu. Ten okamžitě zrudl a sklopil oči. 

     Vendula přinesla kávu a čaj, Václav vytáhl z baru slivovici a Jeroným začal vyprávět:

     „Všechno začalo těma rybičkama. Když Václav exhiboval ve výloze na Václaváku. Cestou domů jsem narazil na jednu super cestovku. Vešel jsem, protože jsem sháněl tu jehlu a z venku to vypadalo jako krejčovství. No napadlo by tě že cestovka bude mít na ceduli nůžky?

Mě taky ne. Chci hned vypadnout, ale vrhnul se na mě takovej malej ukecanej chlapík, a než jsem se nadál, jdu domů s nabídkou na zájezd snů. Konec světa. Pro mě naprosto ideální místo. Civilizace daleko a domorodci kterým nikdo nerozumí. Chvíli jsem váhal, ale asi mám boty z toulavýho telete jako máma. Řekl jsem si, všude dobře, tak co tady a odletěl.“

     „No jo, ale Čína je přece od toho ostrova dost daleko, ne,“namítl Václav.

    „To je pravda, ale k tomu se dostaneme. Tak na zdraví.“

     Dospělí si ťukli slivovicí a Vašek s Xiu-xi si vyměnili pár kradmých pohledů.

     „Cesta byla dlouhá a úmorná, ale mně to zas tolik nevadilo. Těšil jsem se na tu samotu. Poslední fáze byla plavba džunkou, která se týden proplétala mezi ostrovy až  dorazila k tomu našemu. Když jsme dorazili k mojí chajdě, zeptal jsem se průvodce, jestli skutečně všichni domorodci mluví pouze svým jazykem, aby mě nikdo neotravoval zbytečnýma řečma a on že jo, akorát jedna žena prý mluví kromě toho ještě nějakou vymyšlenou řečí, ale jen když nadává, aby jí ostatní nerozuměli.

Řekl jsem si, to se mě netýká a v klidu jsem se ubytoval.

    „Jak ses stravoval, když ti tam nikdo nerozuměl?“ ptala se Vendula.

    „Všechno bylo zařízené. Jídlo mi nosila každý den jiná rodina z vesnice. Až jednoho dne přišla taková pěkná mladá žena. Koukám tak na ní, jak mi to servíruje a ona se otočí  a řekne: „Co koukáš.“ Normálně česky.

     „Ty kráááso!“ vyhrkl Vašek.

     „To máma,“ usmála se Xiu-xii.

     „Jo. To je naše ségra Vendulo.“

     „To není možný,“ Vendula se zhluboka nadechla.

     „Je to tak. Naše máma, když odjela, se seznámila s kapitánem džunky, která pendluje mezi ostrovy a začala jezdit s ním. Jednoho dne objevili ten krásnej osamělej ostrov a usadili se tam. Měli spolu holku a kluka. Kluk, vlastně náš nevlastní brácha zdědil rejdařství a jezdí s džunkou a dcera, neboli ségra bydlí v chajdě po rodičích a

Xiu-xii je tvoje sestřenice Vendo. Tak na shledání naší rozvětvené familie,“ pozvedl Jeroným sklenku.

    „Ty kráááso,“ zaznělo trojhlasně.