Vendula než dostala pořádný hlad - právě se vrátila z nákupu a
uložila všechno do lednice – tak došla k lednici a otevřela ji a
zírala dovnitř.
„Co si tak mám dát? Rybičky a k tomu tu šlehačku – stejně se musí
dojíst, tak co,“
usoudila a sáhla po šlehačce.
Právě se vrátil ze školy syn a už ze dveří volal. ‚Mamí, mamí,
přiletí k nám čáp......‘ Zahodil boty pod lavičku, popadl tašku a
vřítil se do kuchyně. Vendula se lekla a šlehačka v kelímku jí
vypadla z ruky a rozplácla se na podlaze. ,Co šílíš, podívej se, co
se mě stalo kvůli Tobě. Hned přines kbelík a hadr a utřeš to tady,‘
zlobí se Vendula.
Otevírají se dveře a vchází manžel a vidí tu spoušť. ,Je ti něco, co
se stalo? Vedu k nám hosta.‘ Obrací se ke dveřím a pobízí hosta.
,Pojď dál, dneska se asi nebude večeřet, jak koukám.‘ Vchází strýc a
nese kytku. ,To já znám z domova, náš kluk také tak vyvádí,‘ směje
se. ,A koupil jsem puget pro ženu, ale protože mě Venca přemluvil,
abych u Vás přespal, tak ti jí dám a dej ji do vázy.“
,Dělej, pořádně to utři, ať máma neupadne!¨ a táta pomáhá synovi
utírat. ,Co bude k večeři, mám hlad jako vlk a určitě Tonda také.‘
,Tak milánkové. Prvni chod – kyselé okurky, druhý chod – šlehačka,
třetí chod – rybičky, nato pak dort s marmeládou ....‘ chce
pokračovat Vendula a ozve se. ,Fuj, to abych raději šel do hospody a
dát si dobrý pivo. Máš aspoň pivo?‘ strýc Tonda znechuceně dopadne
na gauč. ,Co je na tom jídlu tak špatného?‘ diví se Vendula a
vytahuje okurky a hned si jednu strčí do pusy. ,A to jsem předtím
jedla tuhle šlehačku, než ona hapala na podlahu.‘
,Jeminkote, je v téhle domácnosti vůbec něco k jídlu, mě začíná být
špatně,‘ zaúpí Tonda.
,Víte co, půjdeme na večeři společně, než tady Tonda omdlí. To
mamina se takhle cpe pořád, už jsme si na to s klukem zvykli,‘
Václav odnáší kbelík do záchodu a vylévá ho.
,Fajn, já se jdu převléknout, a Ty Venoušku, se také převlékni, jsi
jako malé čunátko,‘ laskavě se Vendula obrací k synovi. ,A prý k nám
přiletí čáp, víte to?‘
,Toho čápa bych chtěl vidět, nosí malé děti, ještě tomu věříš,
Vendo?‘ strýc Tonda se směje.
,Ale strejdo, on opravdu přiletí.‘ Syn je už hotový a obouvá si
boty. ,Jdu na zahradu, musím to říc kamarádce,‘
,Ty Venco, ten kluk opravdu ještě věří na čápa, je mu už jedenáct
.....‘ pochybovačně vrtí hlavou Tonda. ,No já taky žasnu, nikdy to
neřekl.‘ Václav si obléká bundu a pomáhá Vendule do pláště. ,A
jdeme, kde je Venda?‘
Uvidí syna, právě povídá s holkou a rozhazuje rukama a tváří se
důležitě. ,No to je nadělení, on asi ukazuje, jak bude ten čáp velký
nebo jak bude to děťátko veliké. On je holt asi ještě jenom dítě,‘
bručí nespokojeně otec.
Dojdou do restaurace, pohodlně se usadí, objednávají jídlo a pití a
čekají.
,Víš tati, že k nám přiletí ten čáp? Říkal to děda,‘ obrací se Venda
na tátu. ,No jo, asi přiletí, nebo také vrána, ta nosí holky,‘
usmívá se Vendula.
,Ale mami, co to povídáš za nesmysly, jaké vrána, přiletí čáp,‘
čertí se Venda. ,Děda říkal, že vloni přiletěl čáp k nim na rybník a
letos přiletí asi znova. Už mu děda staví  hnízdo,‘ vítězoslavně se
rozhlédne Venda. Dospěláci lapají po dechu.