Stačil Vendův pohled na zbrusu novou ségru a úplně ho to rozhodilo. Široký obličej, černé vlasy a šikmé oči. Stejná jako babička. Ta první babička. Ta, co pak někam zmizela. Ale mezi dědovými fotkami byla přece ta momentka z běžecké dráhy. Ta momentka, kdy děda  předává štafetu drobné Asiatce. Jak vidno, děda nepředal jenom štafetu, ale něco i mimo ni. A z toho se narodila máma Václava XiChi Procházková a pak strejda JenonýmXiLoFon.

Venda se ale hned vzpamatoval a rozzářil. Ségra byla úplně jako asijská panenka. „Mamí, tatí, ta je krásná,“ vydechl. „Přinesl jsem jí gumové meďoury, můžu?“. Oba se rozesmáli a začali si z pytlíku vybírat každý tu svou barvu, aby přežvykováním oslavili společnou radost.

„ A kdy půjdete domů?“ vychutnal si Venda množné číslo. „Už zítra,“ zašeptala Vendula, poslala synovi vzdušný polibek a Andulku polechtala na hlavičce.

Venda si nasadil sluchátka, hodil školní batoh na záda a s nepřítomným úsměvem novopečehobráchy vyrazil domů. „Kdo tedy vlastně byla moje babička?“ letělo mu hlavou. Kouřilo se mu z hlavy, jak chtěl proniknout do té záhady. Každé Vánoce dostával balíček s

elektronikou z Číny, ale doteď mu to nebylo nápadné. Kdo byla jeho babička? Dorazil domů, ale kouř z hlavy stále nemizel. Vlezl na skříň a sáhl po dědově krabici s fotkami.

Nic nenahmatal. Na ruce mu zůstal akorát šedivý prach.

„To je divný. Vloni, když babička zemřela, tak tam krabici zastrčili a nezdálo se, že by se o ni někdo zajímal.“ Venda slezl ze židle, protože dostal hlad. A hladovému to nepálí. Nasadil si  sluchátka a šel prostudovat nevalný obsah lednice. Dvě vejce, prošlý jahodový jogurt s opravdu velkými kousky ovoce, paštika, seschlý citron a načaté mléko. Když nebyla doma máma, zásoby nikdo nedoplňoval.

Venda si vzpomněl na první setkání se svou ségrou a hned měl inspiraci. „Veňoušekšiuvažíkjupicovoukašičťu,“ parodoval komunikaci s prckama. Sklouzl ke kredenci jako naskejtu, vyndal pytlík s krupicí a pohodil ho na linku, kde ležel pohled s modromodrým mořem a nápisem obrázkovým písmem. Na pláži u moře pózovaly dívky, trojčata ve stejných šatech s duhovými efekty a s květy ve vlasech.

„Ahoj rodino, přiletím ve středu 15.4. V 17HOD a bude to i s překvapením“, stálo tam. Teď mu to došlo. Táta už mámě ukázal ten pohled a jí se pak zdál ten sen o trojčatech. Ale strejda tedy opravdu přiletí. Hurrá!