Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sušenky Bebe

2. 12. 2013

 

Všední pražské ráno, nedospalci vycházejí z metra. U východu rozdávají mladičké hostesky deník Metro a navrch dárek – malý balíček sušenek. „BeBe Dobré ráno, mini brusinkové, jako stvořené, abyste si je mohli přimíchat do jogurtu!“, deklamují ty sličné děvy. A slibují ještě víc, „energii na celé dopoledne“ a ještě víc „zaručenou denní dávku cereálií potřebnou pro správnou činnost trávicího ústrojí“. Kdo by odolal takové nabídce?
Všichni si je berou, rádi, chtějí mít přece dobré ráno! Poslušně se řadí do fronty, někteří jdou dvakrát…Poděkují a utíkají na tramvaj.
Balíček nedočkavě roztrhne školák, co vyběhl z domova bez snídaně, sušenky ochutnává zavalitý muž s instalatérskou brašnou, chichotající se puberťačky, bezmyšlenkovitě se do nich zakousne kravaťák s mobilem na uchu.
Celá tramvaj jí sušenky BeBe Dobré ráno.  Na sedadle u okna sedí paní středního věku v elegantním kostýmku. V ruce drží také balíček sušenek. Otálí. Pak rychle roztrhne obal a - jaká dosud nepoznaná slast! Jsou opravdu dobré. Rozkoš však ihned vystřídá pocit provinění. Žena znejistí, polekaně se rozhlédne, rychle smete drobečky ze sukně a doufá, že ji nikdo neviděl. Proč? Na ulici dáma nikdy nejí!!!  
 
Na vysvětlení – jako malá holčička jsem chodívala s turnovskou tetičkou na procházky po městě, loudila jsem zmrzlinu, tu pravou kopečkovou. Nikdy mi ji nekoupila a pohoršeně říkala, že „dáma na ulici nikdy nejí!“ Teď po mnoha letech si ale spíše myslím, že tetička byla jednoduše příliš šetrná.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář