Moje vnučka Nikolka je Angličanka. To už jsem kdysi dávno psala. Když se narodila, propadla jsem babičkování, a to nejen v běžném životě, ale i ve své „literární“ tvorbě. Však jsem si tehdy za to vysloužila i speciální lektorský posudek našeho mentora, pana Jiřího Poláka. Dával mě tehdy za zářný příklad ostatním Kajmanům, přesněji řečeno, dával mě za odstrašující příklad: „Tohle se stane každé intelektuálce, když se stane babičkou.“ Tehdy mě to na dlouhou dobu odradilo od jakéhokoliv dalšího psaní. Po nějakém čase jsem se však trochu oklepala a sem tam něco zase napsala (i o Nikolce).

A teď to přišlo nanovo. Milý pane Poláku, pardón, ale je to silnější než já…

Nikola totiž právě dnes slaví své osmnácté narozeniny. (Pravda moc neslaví, protože v zavirované Anglii je stále skoro všechno zakázané.)

Já se probírám starými fotkami a poznámkami, vzpomínám a po letech se opět dmu pýchou nad její výjimečností.

Začalo to už tím, že se tahle malá Angličanka narodila právě 24. května, tedy ve stejný den jako královna Victorie. Skvělý začátek, co říkáte?

Jak rostla, neustále překvapovala svou inteligencí. Například tím, jak bravurně proplouvala úskalími dvoujazyčnosti. Její česko-anglické hlášky vešly do rodinné síně slávy:

„Noooo, baba, sama on the road, autóóóóóó!!!“

„Proč nemůžem na to hřiště?“- Protože je tam zámek. „To není zámek. Zámek je pro princezny.“

„Babi, já mám pro tebe překvapení, ale nesmíš chodit do tý sednice.“

„Babi, já tě naučím říkat nějaký slova… Abys mohla mluvit s tím lidem.“

„Hmmmm, kde je hřiště, to víš. Ale anglicky pořád ještě neumíš.“ 

 „Babi, co to děláš? Ty si děláš make-up? Ty chceš vypadat mladší... To ti nepomůže, stejně jsi stará.“ 

„Vlk se pokakal na ulici, Karkulka babičku nenašla… Ale máma řekla To přežijem.“

„Ty jsi taky chtěla být spisovatelka, když jsi byla malá? … No vidíš a nakonec jsi babička…“

Nikola nakonec asi také nebude spisovatelka.

Prošla sice s vynikajícím prospěchem anglickou High school, kde sbírala medaile pro nejlepší studenty školy. Skvěle si vedla i na College. Kromě toho má ukončenou devítiletou školní docházku na české základní škole.

Ne, ne, Nikola nebude spisovatelka, Nikola chce studovat biologii. V lednu mi k mým sedmdesátým narozeninám dala jeden z nejhezčích dárků – úspěšně zvládla náročné přijímací zkoušky a byla přijata ke studiu na univerzitu v Oxfordu.

Ona je opravdu neuvěřitelně inteligentní. A nic na tom nemění ani skutečnost, že kvůli koronaviru půjde na tu universitu bez maturity…

Pan Polák se teď asi obrací v hrobě. Ale řekněte sami, nestojí ta moje holka alespoň za tenhle malý sloupek?