AUTORSKÝ RUKOPIS

Hrávaly jsme s holkama ze třídy takovou hru na rafinovaného černého pasažéra, ve které jsem automaticky pokračovala i o prázdninách. Nikdy jsme si nekupovaly jízdenku, a když některou z nás chytil revizor, vymýšlely jsme si různé holčičí fígle, jak nezaplatit pokutu. Strašně jsme se tomu pak nachechtaly, dokonce jsme vypracovaly ‚návod k použití revizora‛.

LEKTORSKÝ POSUDEK

Paní Libuše to vše dobře ví, a z textu je proto patrno, jak úzkostlivě se vyhýbá  i jen  náznaku senzačnosti. Její příběh… je věcný a střízlivý, a současně velmi křehký, a co je podstatné, pod tenkou syžetovou vrstvou přitom  tušíme lidské city a pocity, životní všední i nevšední příběhy a události, peripetie, naděje i zklamání, úspěchy i neúspěchy.